ZAVŘÍT
SPORTLER
for sports
GRUPPEN
teams, clubs
SPORTANLAGEN
anywhere in the world
SPORTEVENTS
trainings, ...
TRAINERS
and instructors
RABATTE
at venues
Favorite locations
23% people miss a sports buddy
How can SportCentral help you?
Find people looking for buddies
Tell who you are looking for
Get in touch
Do sports together
Organize your team or club
How can SportCentral help you?
Communication among members
Organize trainings, matches, ...
Recruit new members
Space for your photos and docs
Choose where you do sports
How can SportCentral help you?
Worldwide venues search
Find out where your friends go
Get deals and discounts
Rate venues
Discover sports events near you
How can SportCentral help you?
Choose from hundreds of events
Tournaments, races, trainings, ...
900+ sports to pick from
Organize even your own event
Choose your trainer
How can SportCentral help you?
Get expert guidance
Trainers, coaches, instructors
Find out who trains your friends
Hire trainer
Anmelden Registrieren
Hinzufügen
Suchen
SPORTLER
for sports
GRUPPEN
teams, clubs
SPORTANLAGEN
anywhere in the world
SPORTEVENTS
trainings, ...
RABATTE
at venues
TRAINERS
and instructors

MAGAZIN TV Über uns
Sign out

Sedmdesátník Karel Trachta nezahálí. Práce s dětmi mě naplňuje, hlásí

REDAKTION

V březnu oslavil kulatiny, ale že by v sedmdesáti zahálel doma na gauči, to rozhodně ne. Karel Trachta, někdejší výborný hokejový obránce a poté úspěšný trenér, se v Plzni věnuje dětem a na zimním stadionu je tak během sezony téměř denně.

„S chlapy to bylo víc o nervy, s dětmi je to zase každodenní piplačka. Ale ta práce mě strašně naplňuje, mezi dětmi se stárne pomaleji. A to jsem přitom nikdy trénovat nechtěl,“ svěřuje se rodák z Vochova, kde vyrůstal s další plzeňskou legendou Bohuslavem Ebermannem. Toho čeká sedmdesátka příští rok.

Je tenhle věk důvodem k většímu bilancování?

Určitě k tomu nabádá. Vzpomínek je hodně, z dob hráčských i trenérských. Hokej mám pořád moc rád a snad mám dětem co předat. I proto mě moc potěšilo, že jsem dostal při vyhlašování nejlepších mladých sportovců v anketě Nadace sportující mládeže ocenění pro trenéry za práci s mládeží. Protože s nimi je to úplně jiná práce než s dospělými.

V čem především?

Já jsem přesvědčený, že trenér mládeže musí být i dobrý pedagog a ty mladé kluky vychovávat také pro život. Jestli tohle některý kouč u dětí zanedbává, je to špatně. Mám s tím zkušenosti, když jsem dřív trénoval juniory. Spousta kluků vůbec nechodila do školy nebo ji hodně zanedbávala. Já se to snažil vždycky řešit s rodiči, nebylo mi to jedno. Disciplíně a slušnosti se snažím učit děti na zimáku doteď. Jsem rád, že mám vedle sebe Milana Voláka, kterého jsem léta trénoval. Je to správný chlap a být s ním na ledě s těmi prcky je radost.

Vraťme se do dob, kdy jste byl v jejich věku vy. Na tréninky jste dojížděl vlakem s Vochova společně s Bohuslavem Ebermannem, jak na ta léta vzpomínáte?
My si užili své. Vždyť i do školy jsme museli dojíždět až do Touškova. Každý den, v zimě, v létě, na kole nebo pěšky. Na zimní stadion v Plzni jsem se šel přihlásit s Bohoušem v devíti letech. A zatímco jeho vzali, mně řekli, že neumím bruslit. Týden jsem doma brečel. Ale pak jsem se kousl, piloval na rybníku celou zimu bruslení. A příští rok už mě vzali.

Byl jste u toho, když v roce 1967 získala Dukla Jihlava historicky první titul. Letos je to přesně padesát let...
Krásné vzpomínky! A také dva skvělé roky v životě. My se věnovali jen v hokeji. Do Jihlavy nás přišlo sto, v kádru zůstalo sedm lidí. A já tehdy za Jihlavu odehrál sto procent zápasů. Tenkrát se hrálo na čtyři beky, měl jsem tu čest hrát se Suchým, se Šmídem nebo s Vláďou Bednářem. Ten titul byl nakonec můj největší úspěch v hráčské kariéře. Navíc nás tam bylo Plzeňáků víc, gólman Pepík Hovora, v obraně Jirka Neubauer. A hned další rok přišel Vláďa Bednář.

Vaším spoluhráčem byl i Josef Augusta, který letos odešel do hokejového nebe. Jak vzpomínáte na něj?
Moc! S Pepíkem jsem dokonce rok spal na pokoji. Je mi strašně líto, že už tady není. Shodou okolností na stejnou nemoc zemřel i můj bratr, oba navíc onemocněli ve stejný čas... A oba mi moc scházejí. Pepík byl sportovec, velký dříč a pro český hokej toho udělal strašně moc.

Několik let jste trénoval i plzeňské áčko v nejvyšší soutěži. Na které období vzpomínáte nejraději?
Na to úplně první v roce 1990. Asi po pátém kole odvolali trenéra Karla Pražáka a vedení Škodovky mě oslovilo. Já si k sobě přibral Marka Sýkoru, z posledního místa jsme se dostali až na páté místo, hráli fakt dobře. Já pak zvolil odchod na trenérské angažmá do Itálie a další sezonu Plzeň došla pod Markem až do finále proti Trenčínu. I když jsem v Itálii zažil krásné roky, že jsem přišel o tuhle jízdu, to je mi dodnes líto.

Neuer Beitrag

Um Beiträge zu posten musst du dich erst registrieren oder anmelden

Artikel per E-Mail zuschicken lassen

Regelmäßige Informationen über Sport in Pilsen

Hello, if you disable ad blocking, you will help SportCentral to remain free. Thank you for your consideration :-)[x]