Na Plzeň budu vzpomínat jen v dobrém, vzkazuje Matěj Machovský

Do Plzně přišel hokejový gólman Matěj Machovský záhy po historicky nejúspěšnější sezoně ozdobené mistrovským titulem. A v týmu Škody ho nečekal snadný úkol - měl navázat na Marka Mazance, který se velkou měrou podepsal pod plzeňským zlatem a mířil za oceán. To Machovský, rodák z Opavy, zvolil opačný směr.  Plzeň si jej vyhlédla  v týmu Brampton Battalion ze soutěže OHL. Teď, po čtyřech sezonách v modro-bílém dresu, se ale s týmem rozloučil a v třiadvaceti letech ho čeká další zkušenost v zahraničí.

"Vzpomínky na Plzeň mi zůstanou jen a jen dobré. Škodovka mi dala šanci, abych se mohl dostat do dospělého hokeje. Byl jsem tady po všech stránkách spokojený a věřím, že to platilo i z opačné strany," uvedl Matěj Machovský.

Jak vzpomínáte na úplně začátky v Plzni, kam jste přišel v létě 2013?
Chytal jsem v juniorské soutěži v zámoří a po sezoně nevěděl, co bude dál. Už jsem měl černé myšlenky a skoro se chystal na to, že půjdu do školy. Ozvala se Plzeň a já narazil na to nejlepší, co se mohlo stát. Právě odešel Mazy (Marek Mazanec) i Áda Svoboda, najednou tady byla dvě volná místa a na postu gólmana se začínalo od nuly. Přicházel jsem s tím, že budu dvojka za Lukášem Mensatorem a nakonec jsem v Plzni tři roky chytal jako jednička.

Berete teď Plzeň jako svůj druhý domov?
Je to vlastně druhý klub, kde jsem byl delší čas. Vyrůstal jsem v Opavě, pak byl tři roky v Kanadě a Plzeň byla mým prvním profesionálním klubem. Vždycky už to bude druhý domov, poznal jsem tady spoustu lidí, je to krásné město. Já jsem navíc kluk z malého městečka na Moravě, Plzeň je pro mě akorát. A je krásná.

Největší úspěch je bronzová medaile, kterou jste se Škodou slavil na jaře 2016. Kde ji máte uloženou?
Tu jsem hned odevzdal doma a děda nebo táta ji umístili do vitrínky. Doma se na ni podívám vždycky rád. Každého potěší, když něčeho dosáhne a když je za něco oceněný. Bronz byl super. My jsme tu placku navíc udělali trošku z nedůvěry, protože před tou sezonou nás leckdo viděl na sestup. A my jsme i proto pořád makali na doraz. O to víc ten úspěch těší.

Zato letošní sezona dlouho vypadala hodně špatně. Proč vám tak utekl začátek soutěže, po kterém jste neustále museli něco dohánět?
Těžko říci. Možnáo právě proto, že ten rok předtím jsme do toho šli se zatnutýma zubama, věděli jsme, že nás všichni podceňují a chtěli všem ukázat, že se mýlí. Letos jsme si podvědomě možná trošku mysleli, že to půjde samo. A ono to nešlo a trvalo dlouho, než se to nastartovalo.

Nakonec se vám ale podařilo proklouznout do předkola, kde jste vyřadili Vítkovice. A pak jste odehráli skvělou sérii s mistrovským Libercem. Byla to náplast za ten nepovedený podzim?
Jsem přesvědčený, že jsme si zasloužili být v play-off. Od Vánoc to bylo tak, že jsme každý zápas museli. Věděli jsme, že jakmile někde ztratíme, je problém zase větší. Bylo to nesmírně těžké až do posledního kola, kdy jsme uhráli body na Spartě. Tam to z nás spadlo a pak už jsme hráli dobrý hokej. Na to, jak sezona začala, jsme z ní ještě udělali docela dobrý rok. Ve čtvrtfinále jsme pořádně potrápili Liberec, možná jsme měli i na víc, ale nevyšlo to. Takový je sport.