Kapitán hokejové Škody Kratěna překonal metu 1000 zápasů

Narodil se na Moravě v Čeladné, vyrůstal v Olomouci, válel za Vsetín, pražskou Spartu a jednu sezonu i ve finském Oulu. Od roku 2011 ale hokejový útočník Ondřej Kratěna obléká modro-bílý dres Škody Plzeň a před pár dny slavil překonání velmi ceněné mety - 38letý Kratěna se stal teprve dvanáctým hráčem, který v české nejvyšší soutěži překonal 1000 odehraných utkání!

"Je to pěkné číslo. Jsem moc rád, že jsem se na něj dostal. A hlavně doufám, že ještě nějaké zápasy přidám a budu v nich důležitou součástí týmu. Ne, že si jen připíšu další start," svěřil se Kratěna. S osmi tituly je zároveň extraligovým rekordmanem, nikdo jich v Česku nezískal víc. K tomu přidal jeden triumf právě ve Finsku, startoval na dvou mistrovstvích světa, z jednoho šampionátu si přivezl bronzovou medaili. A když v Plzni ukončil báječnou kariéru šéf klubu Martin Straka, právě Kratěna po něm převzal roli kapitána a šéfa kabiny extraligové Škody.

V Plzni jste loni na podzim rozehrál už pátou sezonu. Jak vám vlastně přirostla k srdci?

Užívám si to, je to tady hrozně fajn. Když jsem skončil na Spartě, ozvali se Martin Straka s tehdejším koučem Mariánem Jelínkem a nabídli mi, abych pokračoval v Plzni. Za tu nabídku jsem byl strašně vděčný a jsem moc rád, že jsem ji přijal.

V dresu Škody jste také v roce 2013 oslavil svůj osmý extraligový titul. Vnímal jste hned po příchodu do Plzně, že právě Martin Straka po tomhle triumfu hodně touží?

Ona ta touha vyzařovala nejen z Martina, ale i ze všech kluků okolo, z celého týmu. Hned první sezonu, co jsem tady odehrál, jsme se dostali do semifinále, byl z toho bronz. Základní části se zvládla super i další rok, za titulem jsme všichni šli. A bylo krásné se z něj znovu radovat. To se nikdy neomrzí.

Ty předchozí jste získal se Vsetínem a se Spartou. Jak na ta léta vzpomínáte?

Do Vsetína jsem šel jako mladý kluk z Olomouce. To byla krásná doba, která už se nikdy nemůže opakovat. Užíval jsem si bezstarostně hokeje, hlavní zodpovědnost tehdy ležela na skvělých starších hráčích, kterých byla ve Vsetíně spousta. Byly z toho tři tituly, ale pak tam nastaly určité problémy a já se společně se spoluhráčem Michalem Brošem rozhodl pro odchod do Sparty. Tam jsem zůstal dvanáct let a vůbec nelituju.

Na chvíli se za vámi do Sparty přesunul i Jan Tomajko a znovu jste vytvořili slavný dorostenecký útok z Olomouce Kratěna - Broš - Tomajko. Oba vaši "parťáci" už ukončili kariéru, jak dlouho vydržíte vy?

Jenže ono nechybělo málo a skončil už jsem taky. Loni v létě jsem hodně váhal, vlastně už jsem byl skoro rozhodnutý.

Bylo za tím vážné zranění ramene, se kterým jste musel na operaci?

Přesně. Těch zranění v kariéře jsem si užil dost. Teď jsem neměl moc sílu znovu se vracet. Ale klub mi dal velký prostor, abych si vše rozmyslel a uspořádal v hlavě. A já postupně zjišťoval, že mě hokej pořád baví. Když jsem se uzdravil, znovu mě bavilo trénovat, těšil jsem se na led. To je nejdůležitější. Chuť hrát. I proto se mi to povedlo dotáhnout až k té tisícovce. 

Vzpomenete si vůbec na svůj první extraligový zápas?

Na první zápas ne. Ale na první gól si pamatuju dobře. Bylo to v Olomouci v sezoně 1994/95. Přihrával mi na něj Petr Fabián a překonal jsem Edu Turka z Českých Budějovic.

To už je přes dvacet let... Teď jste kapitán Škody, tým se za uplynulé dvě sezony hodně změnil a hlavně omladil. Sezonu máte rozehranou nadějně, věříte, že i tenhle kádr má na velký úspěch?

Věřím, že to můžeme dostat daleko. Mladí kluci, co tady máme, hrají skvěle a já jim to moc přeju. Když předvádíme hokej, který je nám vlastní, dokážeme přehrávat i ty nejsilnější soupeře.