Hokejový obr Andrej Šustr po osmi letech trénoval doma v Plzni

Ten, kdo v srpnu zavítal na trénink hokejové Plzně, nemohl si nevšimnout dvoumetrového obra, který se ve žlutém tréninkovém dresu proháněl po ledě. Však by se tenhle chlapík extraligové Škodě hodil náramně. Jenže obránce Andrej Šustr válí v NHL za Tampu Bay, v rodném městě se chystal na zářijový Světový pohár v Torontu.

„Už je to skoro sedm let, co jsem hrál za reprezentaci na mistrovství světa dvacítek v Kanadě. Ale nervozitu nevnímám, znám kluky z NHL, všechno je v pohodě,“ říkal pětadvacetiletý Šustr ještě před cestou za oceán. V Plzni to pro něj byl velký návrat. V sedmnácti letech se odsud vydal na strastiplnou hokejovou cestu. A vlastní pílí, trpělivostí, dřinou a vůlí si splnil sen o NHL.

Ještě si vzpomenete na dobu, kdy jste z Plzně odcházel?
Byl jsem tehdy na dně. V Plzni jsem nedostával tolik příležitostí, kolik bych si zasloužil. Jen kouč Rulík mě dal šanci v extraligové juniorce, jinak mě několikrát poslali na hostování. Do Mariánských Lázní, do Jihlavy… Tak jsem se rozhodl odejít a zkusit to za oceánem.

Teď už to byl příjemný návrat?
Rozhodně! Teď už Plzeň funguje jinak, moc jsem se těšil. Jsem Plzeňák, mám tady rodiče. Na zimáku jsem vlastně poprvé od sedmnácti let, takže už je to skoro osm let. Byla v tom i trocha nostalgie, člověk se vrátil do míst, kde vyrůstal. A bylo to super. Všichni byli moc přátelští, užil jsem si to. Jsem rád, že jsem si mohl zatrénovat s klukama z extraligového týmu. Trénink s týmem na ledě těžko něco nahradí. Navíc spoustu hráčů ještě znám z dob, kdy jsem tady vyrůstal. O to bylo všechně příjemnější.

Navíc jste tady byl i pod dohledem Jaroslava Špačka, reprezentačního asistenta, že?
Pár tréninků jsme společně absolvovali a bylo to skvělé. Jarda mě zná, byl se několikrát podívat i v Tampě na zápasy NHL. A do Plzně přijel i můj kondiční trenér z Ameriky. Chodili jsme si zacvičit, pracovali na různých pohybových věcech.

Čechům se před Světovým pohárem vůbec nevěřilo, jak jste to vnímal?
Vždycky záleží na aktuální formě týmů, to je na začátku sezony vždycky ošemetné. Něco jsem si přečetl, lidi měli o čem debatovat. Ale všechno se odvíjí na ledě. Nemáme tak výrazná jména jako ostatní, ale každý má svou hrdost a my budeme hrát jako tým. A chceme turnaj odehrát kvalitně. Pro mě je obléci národní dres obrovská pocta.

V Americe jste začínal na Aljašce, pak hrál univerzitní ligu, stále studujete vysokou školu. To už je skoro příběh na film…
Prvním místem bylo aljašské městečko Soldotna na březích řeky Kenai. V té vesničce bylo pár baráků, nějaký supermarket, benzinka a zimní stadion, okolo haldy sněhu. Nebylo to jednoduché, ale pro mě už nebyla cesta zpět. Hrál jsem univerzitní ligu. Když se u nás řekne tahle soutěž, lidi si představí bandu hobíků, ale ona je to prestižní liga. V Nebrasce jsem vydržel tři roky. Nikdy jsem nebyl draftován NHL, ale ten sen se mi nakonec splnil. A vysoká škola? Pořád dodělávám on-line způsobem sociologii, snažím se to nějak uplácat. Snad se to povede.