Triatlonista Přemysl Švarc přišel kvůli zranění o olympiádu, ale doma v Plzni už závodil

Před čtyřmi lety plzeňský triatlonista Přemysl Švarc poprvé okusil olympijskou atmosféru, na letních hrách v Londýně obsadil 45. místo. Letos chtěl přidat další účast na nejvrcholnější sportovní události, účast v brazilském Riu pro něj byla prioritou. Jenže březnové vážné zranění na Světovém poháru v Austrálii, kde si po pádu zaviněném mexickým soupeřem zlomil klíční kost, jeho další velký sen zhatilo.

„Kvůli olympiádě jsem obětoval i kus soukromého života, dal do toho všechno. Těžko se smiřuji s tím, že do Ria nepojedu. Plánoval jsem, že pak ukončím kariéru," říká 31letý Švarc, člen Triatlonového klubu Slavie VŠ Plzeň.

Přestože ho rameno pořád bolí a teprve před pár dny mu z něj vyndali titanovou destičku, dokázal se vrátit ke sportování nečekaně brzy. Začátkem června startoval na Českém poháru doma v Plzni, kde obsadil čtvrtou příčku. A to se na trať s olympijskými distancemi 1,5 km plavání, 38 km cyklistika a 10 km běh vydal s horečkou.

I doktoři byli hodně překvapení, jak rychle jste se k triatlonu dokázal vrátit.
Chtěl jsem se ještě pokusit nominovat do Ria na posledních dvou závodech Světového poháru. Ale bylo jasné, že to zranění mě hodně limituje. Kolo a běh mám tak na osmdesáti procentech své výkonnosti, v plavání šla dolů o hodně víc. Plavu třikrát týdně, ale jen hodinu, víc to kvůli bolesti nešlo. Týdně dám dohromady maximálně 20 hodin triatlonového tréninku, dřív jsem měl tak o deset hodin víc.

Přesto jste na Českém poháru v Plzni dokončil čtvrtý, těsně pod stupni vítězů. A to jste ještě startoval s horečkou. Nebyl to velký hazard?
Pár dnů před závodem jsem se cítil nachlazený, v noci před startem se z toho vyklubala chřipka. Jenže pohárový závod se v Plzni konal po dlouhých dvanácti letech a já jsem chtěl za každou cenu podpořit Honzu Řehulu, který Triatlonový festival zorganizoval. Ale je pravda, že nenechat na trati zdraví bylo o chlup. Už plavání jsem si protrpěl, protože se šlo do vody v neoprénu a v něm mě rameno bolí třikrát tolik než normálně. Na kole se to zlepšilo, ale postupně mi síly začaly docházet. Nakonec to dopadlo tak, že ve druhém okruhu běhu už jsem přestal vnímat, ani pořádně nevím, že jsem běžel. Do cíle jsem už šel jen od pásky k pásce, chtěl jsem dokončit za každou cenu.

V roce 2004, kdy se triatlonový pohár v Plzni konal naposledy, bylo centrum závodu na nádvoří pivovaru. Tentokrát se startovalo i končilo u Boleváku, jak se vám líbila atmosféra?

Měl jsem trochu obavy, Bolevák je přece jen stranou centra. Ale závod byl dobře zpropagovaný a lidí dorazilo hodně. Atmosféra byla výborná, také závodníků dorazilo hodně. Je dobře, že se založila nová tradice. Byl to závod na evropské úrovni.

Nevadilo vám, že cyklistická ani běžecká část se nekonala na zcela uzavřeném okruhu?

Všude byly plůtky i dostatečný počet brigádníků. Nemůžeme si zase hrát na mistrovství světa, je to Český pohár. Můžeme uspořádat triatlon v Ejpovicích, kde se nám tam v lese nikdo nepřiplete. Ale tohle bylo v pohodě. Můžu to srovnat třeba s mistrovstvím České republiky na Lipně. Tam měla být cyklostezka úplně uzavřená, ale nebyla vůbec. A když proti vám jeli lidi na kolech i na in-linech, bylo to docela zajímavé se jim vyhýbat.

Pojďme ještě k olympijskému Riu. Bude pro vás těžké sledovat závod jen na dálku u televize?

Jenže já se dívat určitě nebudu, to prostě nedám. Chtěl jsem po Riu ukončit kariéru, jenže v letošní sezoně jsem si skoro nezazávodil. Takže v tom jsem to přehodnotil, v roce 2017 ještě stoprocentně budu závodit. A další olympijské hry? To ne, Tokio je v roce 2020, tam už se nepodívám. Chci mít brzy rodinu.

Kromě triatlonu jste se nedávno v Plzni výrazně podílel i na dalším ročníku Festivalu sportu. Byl jste spokojený?
Hlavním cílem téhle akce je přivést děti z celého kraje ke sportu. Připraveno bylo na 50 stanovišť, kde si mohli všichni vyzkoušet spousty disciplín, představilo se 36 regionálních klubů včetně ukázky sportů handicapovaných. Dorazili také házenkáři Talentu M.A.T. Plzeň, kteří letos potřetí v řadě získali titul, doprovodný program zahrnoval autogramiády, koncerty, běh pro děti. Ta akce, za kterou stojí především Nadace sportující mládeže, má určitě smysl.

A jaké jsou Vaše plány nyní?

Jelikož vím, že vrcholový trénink nebude ještě do poloviny července možný, tak jsem neskončil pouze u této akce. Potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky než triatlon a olympiáda, tak jsem spolu s městem Plzní v květnu realizoval 1. ročník Sportovních her mateřských škol a teď aktuálně probíhá štafeta pro veřejnost s názvem Cesta do Ria. Zde se snažíme spolu s veřejností dosáhnout na trenažérech, během či na kole 9800 km, což je vzdálenost mezi Plzní a Rio de Janeirem. Všichni jste vítáni denně od 10 do 19 hodin včetně víkendů. Každou středu od 17:30 je hodinový taneční program a lekce pro veřejnost zdarma.

Od poloviny července se chci vrátit k plnohodnotnému tréninku a od srpna začít znovu závod na vrcholných akcích. Snad to klíční kost dovolí.